Interview

Jak jsi sem přijel? Přijel jsem sem v říjnu před mnoha lety, přijel jsem brzy ráno, všude byla mlha a Čechy se zdály být neskutečné. Přítel, u kterého jsem bydlel, měl byt téměř v centru žižkovského dění. Můj první dojem byl, že jsem se vrátil do Neapole. Přijel jsem do Prahy kvůli práci na Italském kulturním institutu a našel jsem něco, v co jsem vůbec nedoufal, že kdy najdu...	Come sei arrivato qui? Sono arrivato qui nell’ottobre di molti anni fa, sono arrivato qui di mattina presto, c’era la nebbia e la Boemia era irreale, e l’amico che mi ospitava abitava proprio vicino al centro della vita di Žižkov. La prima impressione che ho avuto era di essere ritornato a Napoli.Sono arrivato a Praga per un lavoro all’Istituto di Italiano di Cultura e ho trovato qualcosa che non mi sarei mai aspettato di trovare...
Proč si se rozhodl žít na Žižkově? Bylo to náhlé a nečekané okouzlení, a pak další události za sebou následovaly skoro záhadným způsobem... Začal jsem pracovat na Italském gymnáziu, našel jsem si byt a měl jsem to štěstí, že jsem brzy potkal dobré přátele, kteří mě seznámili s nejdůležitějšími místy této čtvrti, díky jim jsem poznal ten pravý noční život na Žižkově. Podněcovalo mě mít jeden oficiální život během hodin strávených v práci a naopak ten druhý, v kterém jsem propadl nočnímu životu, v kterém jsem se oddával potěšením Žižkova, v hodinách, které jsem měl jen pro sebe.	Perché hai deciso di vivere a Žižkov? E’ stata una fascinazione immediata e inaspettata, poi gli avvenimenti si sono susseguiti in modo quasi misterioso... Ho cominciato a lavorare al Ginnasio italiano, ho preso casa qui, ho avuto la fortuna di trovare subito dei buoni amici che mi hanno fatto conoscere i locali più importanti del quartiere, ho conosciuto la vera vita notturna di Žižkov. Mi stimolava l’avere una vita ufficiale durante le ore di lavoro e invece abbandonarmi alla vita notturna, ai piaceri di Žižkov. nelle ore che potevo dedicare a me stesso.
Podílí se, podle tebe, Žižkov na magii Prahy? To je trochu zneužívaný příběh, ale myslím si, že v životě každého člověka jsou momenty, umí-li je vidět, velké radosti a silné účasti. Žižkov je čtvrtí, ve které lidé hledají spíš zábavu a hudbu, než železný rytmus práce nebo blahobyt. Je to lidová čtvrť a mně připadá, že především mladí lidé nemají a ani nechtějí mít čas na shánění nějaké těžké práce nebo peněz. Snad to je ta magie. Snad je pravda, že poezie se nachází tam, kde je ještě cítit rozvláčnost času.	Žižkov per te partecipa della magia di Praga? Questa è una storia un po’ abusata, ma penso che nella vita di ogni uomo che sappia vederli ci siano momenti di intensa gioia, intensa partecipazione. Žižkov è un quartiere dove la gente cerca più il divertimento, la musica, che il ritmo ferreo del lavoro o il benessere. E’ un quartiere popolare, dove soprattutto i giovani mi sembra che non abbiano molto tempo da perdere alla ricerca di un lavoro duro o di denaro. Forse è questa la magia. Forse è vero che si trova la poesia laddove c’è ancora la sensazione del tempo diluito.
Jaký je každodenní život na Žižkově? Právě proto, že čas tu běží tak trochu pomaleji, člověku nepříjde, že žije v jedné z tak zvaných evropských metropolí. Život je tu velmi klidný, možná pro někoho, kdo předtím žil mnoho let v Itálii, se mohou vyskytnout čistě praktické problémy, jako například zrušení nebo naopak objevení se celých obchodů nebo potíže se sháněním jídla, na které jsme zvyklí. Jinak ale je to život, v jistých chvílích, psychedelický, stačí pozorovat obyvatele této čtvrti nebo stařenky, které ve mně probouzejí velikou zvědavost, ve svých kabátcích, brýlích a se zvláštními vlasy. A nebo fakt, že to tu vypadá, jako kdyby tady lidé skoro vůbec nepracovali. Pocit jakoby málem zastaveného času vyvažuje jakékoliv problémy v každodenním životě.	Come si vive quotidianamente a Žižkov ? Qui, proprio perché il tempo è così dilatato, non sembra di vivere in una delle cosiddette capitali d’Europa. La vita è molto tranquilla, forse per una persona che ha vissuto molti anni in Italia ci possono essere dei problemi pratici come la scomparsa o la comparsa di interi negozi o la difficoltà di trovare il cibo a cui siamo abituati. Per il resto è una vita in certi casi psichedelica, basta osservare i personaggi che abitano questo quartiere o le nonne, che sono oggetto di mia grandissima curiosità nei loro cappotti, occhiali e cappelli particolari, o il fatto che la gente sembri non lavorare quasi mai. Questa sensazione del tempo diluito ripaga di qualsiasi problema pratico nella vita quotidiana.
Vím, že pravidelně organizujete koncerty, festivaly, čtení poezie a mimo jiné jsi měl výstavu fotografií v Mánesu a v synagoze na Palmovce. Píšeš, hraješ a zpíváš především na Žižkově a pro Žižkov. Jak jsi se ocitl tady v tomto kruhu?       Je to už moc starý příběh... spadá do počátku devadesátých let, kdy jsem úplně náhodou vešel do jedné žižkovské hospody na Koněvové. A tam jsem na zachodě poznal člověka, Karla Jandu, který když zjistil, že jsem Ital, tak potom, co začal znovu hrát, mně věnoval překrásnou písničku, Azzurro od Paola Conteho, a to mě opravdu velmi dojalo. A tak jsem se dostal mezi tyto staré žižkovské muzikanty. O něco později jsem tam večer poznal Mikiho Volka, který s námi zpíval. Stali jsme se přáteli, objevil jsem českou hudbu a podělil jsem se s ním o poslední dny strávené v Praze, předtím než on odešel... na vždy, a než jsem já odešel na nějakou dobu do Italie. Tam všechno začalo, začal jsem hrát v té hospodě, poznal jsem další hudebníky a to ostatní šlo řetězovou reakcí. Dělali jsme italské večery nebo jsem hrál italskou hudbu spolu s českými muzikanty. Je to dlouhé dobrodružství, které trvá už hodně let a nevypadá, že by se chýlilo ke konci... protože za pár dní budu hrát na festivalu na Parukářce, což je jedna z nejzvláštnějších a z nejhezčích putyk, pro mě je to určitě nejkrásnější hospoda na světě. Tam budu mít koncert s novou skupinou Šakali, což jsou Fabio a Adam. Tato spolupráce vzniká s chutí a vůlí nepodřídit se a nepodlehnout pracovnímu rytmu a nudě, vylézt ze své ulity a udělat dohromady něco krásného, i když nikdo z nás v podstatě už v nic nevěří...	So che periodicamente organizzate concerti, festivals con vecchia musica, letture poetiche oltre alle tue mostre di fotografia a Manes o alla sinagoga di Palmovka. Scrivi suoni e canti ormai praticamente su Žižkov e per Žižkov. Come sei entrati in questo circo? E’ una storia molto vecchia... risale ai primi anni Novanta quando per puro caso sono entrato in un locale qui a Žižkov, nella Koněvova, e ho conosciuto nella toilette, parlando del più e del meno, Karel Janda, che dopo aver saputo che ero italiano mi ha dedicato una canzone bellissima quando ha ripreso a suonare, Azzurro di Paolo Conte, e io ne sono rimasto molto commosso. Così ho cominciato a prendere contatto con questi vecchi musicisti di Žižkov. Qualche sera dopo ho conosciuto lì Miki Volek che ha cantato con noi, siamo diventati amici, ho scoperto la musica ceca e ho diviso con Miki gli ultimi giorni di quel periodo a Praga prima che lui andasse... alla morte ed io andassi per un periodo in Italia. Lì è cominciato tutto, ho iniziato a suonare in quel locale, ho conosciuto altri musicisti e il resto è venuto a catena. Abbiamo organizzato serate italiane o in cui io suonavo musica italiana insieme ai musicisti cechi. Una lunga avventura che dura ormai da anni e non accenna a finire...perché tra pochi giorni suonerò al festival di Parukářka, che è una delle bettole più interessanti e più belle, sicuramente per me la più bella del mondo. Lì farò un concerto con il nuovo gruppo, gli Sciacalli, che sono Fabio e Adam, una collaborazione che nasce dalla voglia di non sottostare al ritmo del lavoro, al ritmo della noia, di uscire dal proprio guscio, di fare qualcosa di bello insieme, anche se fondamentalmente nessuno di noi crede più a niente...
Tady jsi hrál s velkými a slavnými muzikanty jako: Karel Janda, Miki Volek, Toni Ducháček... vidíš nějaké změny v atmosféře a v hudbě? Nelze před tím zavírat oči, euforie už skončila, já jsem měl to štěstí, že jsem mohl hrát s velkými muzikanty, jak z hlediska hudebního tak i lidského, s nimi jsem měl pocit, že prožívám něco vyjímečného, cítil jsem se jak v ráji... v ráji hudby a deliria všech smyslů. Ale teď už nikdo neskrývá určitý smutek, neschopnost jít kupředu, a to vše je ještě bohužel doprovázeno, tak jak se to stalo dříve v Itálii a později i v postkomunistických zemích, nárůstem užívání tvrdých drog a násilí. Samozřejmě, že dáváme přednost bohémskému životu před hloupostí, agresivitou a před těmi, kteří promrhají svůj čas v honbě za penězi, před průměrností, šedivostí a bezcílností. Snad opravdu v těch chvílích štěstí, které jsme ještě schopni tady cítit a prožít, se toho skrývá mnoho, určitě víc než v nicotě lidí, které vidíme okolo nás. Otázky pokládala Irena Nikodýmová	Qui hai suonato con grandi e famosi musicisti, Karel Janda, Miki Volek, Toni Ducháček... vedi cambiamenti nell’atmosfera e nella musica del quartiere? Non si possono chiudere gli occhi, una certa euforia è finita, io sono stato fortunatissimo a suonare con musicisti di grandissimo valore sia personale che musicale, che mi hanno dato a volte la sensazione di vivere in una leggenda, in un paradiso...paradiso della musica e del deragliamento di tutti i sensi. Ma nessuno ormai nasconde una certa tristezza, un’incapacità di andare avanti, che si accompagna purtroppo quasi sempre, come è stato da noi in Italia prima che nei paesi ex-socialisti, all’aumento delle droghe più pesanti e della violenza. Certo però preferiamo questa boheme, questa vita artistica a quelli stupidi, a quelli aggressivi, a quelli che sprecano il tempo nel denaro, a quelli grigi come la strada che non vanno da nessuna parte, forse davvero in quei momenti di felicità che riusciamo ancora ad aver qui c’è tantissimo, molto più del niente di tanta gente che vediamo intorno a noi. Intervista di Irena Nikodýmová

back to top of page

Prolog k básnické sbírce   DANTŮV POPEL

Žižkovák z Bari
 
... na jihu uvízly myšlenky básníka.
na západě kmenů zpěv,
na severu cikáni a led,
na východě, kde Žižkov leží,
tam hospody otvírají svůj chřtán ...
 

Luna nera

Mattinata

Fuggire

Song for Buba

Lamento sull’ uscio della dama

Jeunesse Dorée

Jeunesse dorée

Gli Zingari

Sentire

Frammento

Hozho

Žižkov

Il Freddo

La Stella

Marzo

Il Solo

Song for Buba

Bědování u brány dámy

Černá luna

Březen

Útěk

Hloubětín

Hloubětín

Sám

Žižkov

Hozho

Ráno

Zlomek

Vnímání

Cikáni

vle

Hvězda

Zima

Zima

Srdce hřeje láska opíjí
na místě co už není.
Víc než hořkost vzpomínek
špinavý sníh mne ubíjí.

Piva pohlazení k trosce přiblížení
"in pivo veritas" ne úzkost ne strach.
Sklíčenost po lásce co se vzdálila,
ne natolik aby radost nezbyla.

Spojeni v tramvaji v horečná objetí
proklatí milenci cestují večerem
kradmých pohlazení stali se obětí.

Ne nevěř přeludu
lstivé kocovině z klamných stínů,
na Žižkově - jak víš - tam v utrpení poznáš pravdu.